Naši Ambasadoři

Ambasadoři značky Pinguin jsou aktivní uživatelé našich produktů, kteří vykonávají jim blízké aktivity, či žijí v nejrozmanitějších částech světa a tak dlouhodobě testují Naše produkty v nejrůznějších situacích a podmínkách.

Proto jsou právě jejich komentáře a připomínky k produktům zárukou „poctivé kritiky“, na jejíž základě se produkty dále vyvíjejí a zdokonalují.

Výpis článků

Náš ambasador Filip Mihok na Islandu

Náš ambasador Filip Mihok na Islandu

V zajetí ledovcových stěn

Přinášíme Vám deníkový zápis z jednoho dne našeho ambasadora Filipa Mihoka (alias @montespirit), který si aktuálně užívá ledolezení na Islandu.

Přinášíme Vám deníkový zápis z jednoho dne našeho ambasadora Filipa Mihoka (alias @montespirit), který si aktuálně užívá ledolezení na Islandu.

 

Falljokull

Falljokull v překladu padající ledovec je jeden z “jazyků” největšího ledovce, Vatnajokull, na Islandu a v Evropě. Tento obrovský ledovec tlačí přes horský hřeben do údolí svého malého bratříčka, Falljokull a ten padá dolů. To způsobuje, že na ledovci je spousta krásných a hlubokých trhlin, do kterých si slaním a pak si je vylezu nahoru.

Za rozbřesku

Je chladné, bezvětrné ráno. Vycházím za rozbřesku směrem k ledovci Falljokull. Za chvíli bude poledne a slunce teprve vychází. Vítejte v zimě na Islandu. Na zádech nesu velký batoh plný vybavení na solo lezení v ledu. Cítím v žilách nadšení z blížícího se dobrodružství.

Najít tu správnou stěnu

Mířím si to na upper plateau ledovce, kde se nachází pár kolmých hlubokých trhlin. Cestu nahoru míjím pár mých kamarádů, kteří provádí své klienty po ledovci. Mám u sebe pro jistotu vysílačku, když bych potřeboval pomoc. Obcházím pár drobných trhlin. Pozoruji vzdálené séraky po mé pravé straně, které občas padají a těším se až si vylezu dnešní první stěnku.

Ta správná

Je na čase si už vybrat nějakou z trhlin, které jsou kolem mě. Světla přes zimu moc není a čas utíká. Vybírám jednu pěknou kolmou trhlinu, která má tak dvanáct metrů. Vidím na její dno a vypadá to, že v ní můžu i bezpečně stát. Vytahují věci z batohu na štand. Dělám dvoje Abalakovy hodiny, kterými provlékám ploché smyce. Připravuji lano na slanění. Mám v plánu si prvně slanit dolů. Na solo top rope si pak vylézt na rozehřátí první cestu a zároveň si nachystat i šrouby s expreskami do stěny a pak si v klidu tahat cestu nahoru. První cesta je za mnou. Den je nádherný. Slunce zbarvuje oblohu do oranžova a ta se odráží v ledovci jako v zrcadle. Šrouby jsou ve stěně nachystané a já si za chvíli budu tahat cestu nahoru.

Adrenalin v krvi

Lano nachystané, jistící systém zkontrolovaný, cepíny v rukou a mačky v ledu. Jsem připravený. První úder do ledu rozbíjí krustu slabšího ledu, druhý úder do stejného místa a cepín se mi zahryzává do ledu jako nůž do másla. Nastoupám si nohama, postavím se do maček a udeřím druhým cepínem výš. Tohle opakuji, až po chvíli dolezám k první expresce. Cvakám do ní lano a sedám si abych si zkontroloval jistící systém. Vše je v pořádku a já pokračuji výš. Stěnu jsem si vylezl několikrát dokud se nezačalo stmívat. Když slunce začalo padat za obzor, sbalil jsem si své věci a utíkal jsem si to zpět k parkovišti.

Ambasador - Daniela Kroulíková

Ambasador - Daniela Kroulíková

„Jediná omezení, která v lidských životech existují si klademe my sami.“ 

- Konfucius

Daniela Kroulíková

Daniela je milovníkem hor a adrenalinových sportů. Od malička se věnovala především atletice, šplhu a boulderingu. Již v 10 letech začala vyrážet na horské tůry. Po ukončení vysoké školy se vydala na půlroční cestu po světě. “Procestovala jsem Asii, Indonésii a Indii, kde jsem složila potápěčský kurz a prohloubila své zkušenosti v lezení v horách a vulkánech. Po úspěšném Bakaláři jsem se rozhodla odložit Magistra a bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy podstoupila! Všechno včetně mě se tam změnilo.”

Výstup na Mount Rinjani

Jejím současným cílem je vylézt na 7 nejvyšších vrcholů jednotlivých světadílů s Mount Everestem na prvním místě.

Již během dospívání si Daniela vypěstovala kladný vztah k turistice

Výzvu Daniela začala 27. Srpna 2018, kdy si odškrtla Elbrus na Kavkaze, nejvyšší horu Evropy. Na konci roku 2019 zdolala další vrchol, a to Aconcaguu, nejvyšší místo Jižní Ameriky. Zatím posledním pokořeným vrcholem je Kilimanjaro, nejvyšší hora Afriky.

Výtězství na vrcholu Kilimanjara

Momentálně Daniela žije ve Velké Británii, kde pracuje a připravuje se na další výzvy. Pokud by se jí to podařilo, stala by se nejmladší a možná i první Češkou, která tuto výzvu zdolala.

Patálie s novým kempovacím vybavením

Patálie s novým kempovacím vybavením

Konečně nám na Nový Zéland dorazila dlouho očekávaná krabice z Česka. Čtrnáctikilový balík v sobě schovával vše, co budeme další rok nejvíce potřebovat na naší bajkové cestě domů z Nového Zélandu do Česka. Jen co se prokopeme spoustou bikepackingových brašen, narážíme na stan, vařič, karimatky a láhve na pití. Celí natěšení se vrháme na stavbu stanu v našem malém obýváčku s kuchyňským koutem.

            Vztyčení stanu nebylo nijak složité a během minutky stál. Jen nám trošku zamotala hlavu montáž tropika, které mělo z továrny prohozené značky a my jsme nemohli přijít na to, proč nám tropiko nechce lícovat s tyčemi stanu. "Hurá, nemusíme se bát, že zmokneme," prohlásil jsem a vrhnul jsem se na zkoumání multipalivového vařiče Pyro. Nejvíc nám imponovalo, že se dá použít jako plynový vařič i jako benzínový.

            Takový camping vařič jsem ještě nepoužíval, ale vše mi bylo docela jasné, a protože jsem neměl doma benzín, který bych mohl použít, vyzkoušel jsem alespoň variantu na propan-butanovou kartuši. Fungoval bez problémů a my se těšili, jak veškeré nové vybavení otestujeme na našem prvním výletu na kolech k jezeru Ohau poblíž Mt. Cook/Aoraki na Jižním ostrově na Novém Zélandu. Krátce před našim odjezdem ještě v místním hobby obchodě kupuju palivo do vařiče a vyrážíme.

Po skvělém dni v sedlech v okamžiku stavíme stan na břehu malého jezera pod novozélandskými Jižními Alpami. Trošku si zatancujeme při nafukování karimatek Skyline, které mají zabudovanou nožní pumpu, a když začínáme mít hlad, chopím se úkolu rozjet náš nový vařič.

Rozložit nožky, našroubovat pumpičku do láhve s fialovým palivem, natlakovat, otevřít ventil, zapálit palivo, zavřít ventil a čekat než se nahřeje předehřívací trubička. Plamínek pomalu dohořívá, znovu otevírám ventil. Plamínek zhasnul a odpařující se palivo syčí z trysky vařiče. "Cože?!" Chvíli čekám, než vařič trošku vychladne, abych mohl opakovat procedůru. Otevřít ventil, zapálit palivo, čekat, otevřít ventil. "Sssssssss," a nic! "To musí být tím větrem, nebo co?!" Beru poblíž ležící pneumatiku a používám ji jako závětří a v duchu si říkám že koupit závětří k vařiči přímo šité na míru tomuhle kousku by nebylo od věci. Stejné postup a stejný výsledek. "Sakra, co dělám špatně?!" Mezi mými marnými pokusy Daška hledá instruktážní videa na Youtube, jak zapálit tenhle vařič. Můj postup se shoduje s tím, co našla na internetu a tak si dále lámu hlavu nad tím, kde je ten háček. Ještě zkouším nechávat otevřený ventil přívodu paliva, abych pořádně předeřál vařič.

Když už to vypadá, že se dostávám ke zdárnému zažehnutí raketového motoru, plameny zhasínají nadobro. Lahvička na benzín je prázdná a my neuvařili ani mililitr vody. Je šest večer a zalézáme do stanu s poněkud ponurou náladou. Nemáme čaj, u kterého bychom si mohli povídat, žaludek si nenaplníme teplým jídlem a do tmy to ještě chvíli potrvá. Zvláštní, jak taková hloupá věc, jako je jeden nehořící vařič, dokáže změnit náladu po zbytek večera. Ještě že máme luxusní karimatky, které nás izolují od částečně zmrzlé země a stan, který nás chrání od větru.

Protože nám přes noc žádná kouzelná víla nepřinesla nové palivo, museli jsme na cestu vyrazit s prázdnými žaludky. Naštěstí nás nakrmili v blízké lodži a my mohli pokračovat dále v našem víkendovém dobrodružství.

Po příjezdu domů do Wanaky jsem zjistil, že se na Novém Zélandu se prodávají celkem tři různé druhy paliva do vařičů na tekutá paliva. Náš fialový "likér" byl čistě hořící alkohol, tedy spíše vhodný pro lihové vařiče. Když jsem sehnal jiné palivo a vyzkoušel ho na terase našeho domu, vše fungovalo jak mělo. Nejsem to ale blbec?! A protože má zvědavost neutuchala, ještě ten den jsem zašel na benzínku, kde jsem koupil do Pyra jako palivo benzín a zjistil jsem, že hoří téměř tak dobře jako dražší palivo, jenom více kouří. Příště už hlady a bez teplého čaje určitě nebudeme.


Balík v sobě schovával vše, co jsme potřebovali na naší bajkové cestě domů z Nového Zélandu do Česka. Bikepackingové brašny, stan Aero 2, vařič Pyro, karimatky Skyline L a láhve na pití Tritan Fat Bottle 1L.

Přejet Atlas s plnou polní a zablbnout si

Přejet Atlas s plnou polní a zablbnout si

Cesta kolem světa v pár dnech, sníh a poušť v jeden den, pohostinní Berbeři i nehostinné kamenné pláně, přes den vedro, v noci kosa, vítr, který vás klidně smete z kola, monumenty, které ční jak vztyčené ukazováčky uprostřed pouště, a hlavně obří freeridové hřiště, všude kam se podíváš aneb jižní Atlas naostro. 

Gaspiho srdeční záležitost

Kam jinam, než do téhle freeridové oázy uprostřed Maroka by se měl vydat biker Richrad Gasperotti alias Gaspi, dle svých slov milovník odpaňování kopců, tedy prvosjezdec míst, kde se doposud bikerův plášť ani nešmejknul. A tak vznikl Atlas Attack, přejezd jižního Atlasu na štorc, aneb Atlas před námi a pak i za námi. Přejezd byl naplánovaný z úpatí hor směrem k Sahaře.

Tohle mě baví pořád nejvíc – najít si panenský kopec, cestou nahoru ho očmuchat a dát ho dolů jednou ostrou jízdou. Real freeride!

Horké dny a mrazivé noci. To je zákon pouště

Gaspi navíc bere Atlas jako svoji srdeční záležitost. No, měla by to být spíš „nožní záležitost“, před čtyřmi lety si odtud přivezl suvenýr v podobě pětinásobné zlomeniny kotníku a nártu a do takových míst se nevrací snadno. Sám ale říká, že Atlas ho neustále volá zpátky a jak jednou tenhle kousek země poznáte, už ho ze srdce (ani z nohy) nesetřepete.

Za parťáka si na Atlas Attack 2018 vybral svého kámoše, profesionálního průvodce a bývalého člena bikové švýcarské armádní jednotky Pierre - Alaina. To že mu je 52 je jen klamání tělem, fyzičku má jako mladík, navíc dlouhodobě žije v Marakéši a je velký milovník a propagátor Atlasu jako super destinace pro MTB. Takže ideální pro Gaspiho cestu.

S parťákem Pierrem

Jako support doprovodili Gaspiho a Pierra kameraman Marty a fotograf Miloš. Hoši s sebou museli táhnout veškerou techniku na to, aby tenhle trip náležitě zaznamenali z nejlepších úhlů. Proto také tito dva jeli na elektrokolech, a tak ke snaze nic si nezlomit, nenechat se sfouknout z kola a sehnat občas vychlazené pivko, přibyla i starost o nabíjení elektrokol a veškeré zaznamenávací techniky. Výsledek stál ovšem u videa tvořeného pro stáj Redbullu za to a nejedna bikerova duše u něj nezůstane prázdná. 

 

Tato partička vyrazila do atlaského náručí na jaře 2018, kdy je tam ideální podnebí pro sporty i focení a natáčení. Denně hoši urazili odhadem mezi 60 a 80 km. Prý to nikdy neměřili, občas sami nevěděli, kde jsou a jezdili cestami i necestami tam, kde zatím žádné kolo nejelo.

Ale to by nebyl Gaspi, aby si ke své cestě něco nepřidal. Atlas Attack byl výzva i v tom, že tady skloubil bikepacking a freeride. Chtěl mít všechno, co potřebuje (asi 10 kg bagáže) na svém kole a zároveň si užít orgasmické terény pro freeride, což se s batohem na řídítkách dělá špatně. A tak občas prostě rozbalili s Pierrem basecamp (aka karimatku a spacák), odstrojili brašny ze strojů a jali se sjíždět zběsilé přilehlé kopce tak dlouho, dokud nebyl čas pokračovat.

Nezbytné výbavy není málo

Bagáž na kolo se skládá ze spousty packů, kapsiček, batůžků a brašniček. A i když názvy jsou poměrně dovádivé, rtěnku a třpytivou peněženku v nich nenajdete. Biker na cestách využije hlavně věci na spaní – kvalitní spacák, karimatku a stan. K tomu se hodí i vařič, technické termo a sportovní prádlo dlouhé i krátké, nářadí a udělátka na opravu kola, pohotovostní lékárnička, náhradní bike oblečení a technické serepetičky typu solární panel na nabíjení, kabely, telefon apod. Podle lokality pak ani ostřílení bikeři nepohrdnou kvalitní péřovkou a čepicí. Gaspi k tomu navíc přibalil přilbu na přesuny i freeride a ke každé přilbě i speciální brýle.

Romantika pouště je prostě nezaměnitelná

 

Maroko je pro bikery ráj. Je to barevná mozaika a pořád je na co koukat. Najdete tu v přírodě barvy od černé po bílou. Atlas je podle Gaspiho svérázný v tom, že na pár desítkách kilometrů potkáte téměř celý svět. Vysoké kamenité hory přejdou v rudě zbarvenou poušť, tu vystřídají kamenné pláně a křovím zarostlé kopce. Své „kouzlo“ má ovšem Atlas i v proměnlivosti povrchu.

„Po nacucané trávě to jede snad hůř než po sněhu, ale pořád je to lepší než přes odpadky, výkaly nebo partu poblázněných turistů s teleobjektivy fotící ptáčky.“

Drsný terén s ještě drsnějším podnebím

Gaspi a spol na cestě i při freeridu řešili ovšem i další libůstky v podobě nekonečných kamenných plání, na kterých prostě nezafreeridujete, i kdybyste sežrali rám svého kola. Silný vítr, který v Atlasu funguje dost nárazově a sfoukne vás kdykoliv a kamkoliv, 10 kilo bagáže na kole, které je pak ovladatelné asi jako buldozer a třeba i přechod mezi sněhem a pouští během jednoho dne. Ale v Atlasu se naštěstí vždycky za rohem rýsuje nějaká freeridová libůstka, takže můžete zůstat v klidu.

Jamile se partička dostala nad 2000 metrů nad mořem, objevil se sníh. V zimě pak začnou rychle tuhnout nohy, propocená trička studit a zadek se třást, jak barová tanečnice. V takových chvílích se hodí teplé oblečení a rychlý úprk zpátky „do tepla“. Na své cestě dolů pak kluci potkali i monumenty, které by samy o sobě vystačily na dny a týdny freeridu. Ale to je jako byste v zábavním parku jezdili pořád jen na jedné skluzavce.

Pro místní jsme byli vítanou zábavou
 

Další výzvou bylo pak pro naše bikery focení a filmování. Jaro je v Atlasu ideální, počasí je tu stálé a nebe většinou jako šmolka. Vedle neustálého dobíjení techniky je vždycky velkým úkolem i výběr místa pro focení a filmování.

„Nic nekopat, neupravovat a využít jen daného terénu tak, aby to na fotce dobře vypadalo, není vůbec snadné. Když se konečně něco naskytne, má to často šílený dojezd, kdy se za křovím skrývá například dvoumetrová díra s potokem.“

Zážitky vám už nikdo nevezme

Kromě super zážitků, všech kostí v celku, únavy i několika pokořených „panenství místních kopců“ si Gaspi odvezl z Atlasu i vzpomínky a to jak ty veselé, tak i takové, které nahánějí strach. Například na pavouky v puse, kteří vám tam vlezou když spíte, nebo na opuštenou dívku uprostřed hor, u které prostě nemůžete pochopit jak se tam dostala a co tam dělá.

Gaspi a jeho podpůrný týmem složeným z kameramana, fotografa a kuchaře na svých cestách používají např. stan Aero 3, vařič Camper, spacák Expert a spacák Micra, karimatku Sherpa 38,  židle Pocket chair , lahev Fat bottle a další.

Richard ‘Gaspi’ Gasperotti

Ambasador - Tsunami Fishing

Ambasador - Tsunami Fishing

Tým Tsunami Fishing

Závodníci z Tsunami Fishing týmu jsou milovníci přírody a dobrodruzi, kteří neváhají za rybami najet tisíce kilometrů a věnovat jim spousty volného času. Rybaření je pro ně druhou milenkou, přítelkyní i manželkou vyžadující celoživotní péči.

Jejich kariéra sportovních a závodních rybářů se rýsuje od první výpravy do Švédska v roce 2014. Již při prvních společných výjezdech bylo jasné, že to bude sakra silná posádka.

Zakladatlé Tsunami Fishing

 

Martin Kopeček

Martin Kopeček

závodník, 33 let, student a pedagog

Při delším pobytu doma se u něho objevují abstinenční příznaky rybářské závislosti.

Vyráží k vodě při každé příležitosti a je ochotný jít i do extrémů, které ostatní odrazují. Pracuje jako pedagog na Karlově univerzitě v Hradci Králové.

„Při rybaření z lodi si na závodech skvěle pročistím hlavu. Miluji velké vlny a vítr ve vlasech.“ To, co nemůže projít po zemi díky vážnému úrazu míchy, si vynahrazuje plutím po vodě. Zde boří bariéry osudu a nemá žádné limity pro extrémní i závodní rybaření.

Radek Dvořák

Radek Dvořák

závodník, 33 let, kampaňový manažer

Dobrodruh, cestovatel a rybář.

Nebojí se výzev ani těch extrémních, které občas rybařina dokáže nabídnout. Pracuje jako kampaňový manažer v reklamní agentuře a když není v kanclu, tak se můžete vsadit, že je u vody!

Rybářem se může stát téměř každý. Ne každý se však vydá do míst, kde před ním ještě nikdo nerybařil.

„Jedním z takových míst je i Aljaška, kam bych se jednou rád podíval.“

Každé cestování nám přináší něco nového a společně s Martinem Barejem, Tomášem Faistem a Markem Blaževičem otevíráme skryté a vzdálené poklady extrémního rybolovu. Tenhle sport totiž není jen o vysedávání u vody, ale pokud chcete chytat ty největší a nejsilnější ryby, stojí to člověka spousty sil, propíchaných prstů u rukou a bezesných nocí na rozbouřeném moři. Již několikrát málem výpravu zakončili neúspěchem, ale jen díky zarputilé vytrvalosti a odhodlání se vždy expedice nakonec podařila a stanovené cíle si kluci splnili.

Momentálně se připravuje jejich tým na ligovou sezonu a především na kvalifikaci na 2019 ITALY 55th World Championship a PredatorTour Netherlands 2019.


Tým Tsunami Fishing při hledání kapitálních úlovků pro letošní sezonu vybral oblečení bez kompromisů a proto zvolil Pinguin kombinaci bund Stratos a kalhot Alpin L

Ambasador - Richard Gasperotti

Ambasador - Richard Gasperotti

Freerider, cestovatel, milovník Big mountain stylu - jízdy ve velkých horách "na oči", držitel světového rychlostního rekordu v jízdě na horském kole (211,5km/h), příležitostný tatér a občas taky trochu klaun.

Dobré ráno

Osmatřicetiletý rodák z Jirkova, momentálně, pokud za hranicemi nevyhledává nové zajímavé spoty, nestaví traily, nepomáhá jezdcům juniorské reprezentace zdokonalit techniku jízdy nebo zrovna netetuje, žijící s rodinou v Radotíně začal s koly v devíti letech v Svazarm bikros klubu Chomutov.

Začátky na XCCyklozávod

Bikrosové základy uplatnil téměř ve všech cyklistických odvětvích (XC, DH, Dual slalom) a časem, po jednom z jeho typicky klaunských představení se jeho cesta uhnula jediným, dá se po letech říci správným směrem a tím je Freeride. Tady je Gaspi jako doma.

Sjezd skály

V průběhu své freeridové kariéry se zúčastnil desítek prestižních závodů včetně  Red Bull Rampage v Utahu nebo Crakworx v Kanadě a proháněl se se světovou freeridovou elitou v nejznámějších bikových lokalitách.

No hand

Momentálně se kromě projektů Simpleride a a Share the ride nejvíce věnuje svému srdcovému projektu ,ZAM (mongolsky Cesta), se kterým cestuje po celém světě (Taiwan, Azejrbajdžán, Maroko, Nové Mexiko,...), poznává místní kultury a vyhledává nové lokality ve kterých pouští uzdu své fantazii, naplno využívá své, za dlouhá léta, nabyté zkušenosti a ze svého těla, kola i lokálních terénů ždíme co se dá.

Cesta do Nového Mexika v cyklu ,ZAM.

Simpleride je středisko pro výuku instruktorů cykloturistiky od MŠMT, Share the ride je mezinárodní charitativní projekt dodávání kol do rozvojových a chudých zemí, pak je tu spolupráce na bike akcích jako třeba Město na kole, bike architektura resortů a ta naše sranda ,Zam. Taky jsem testovací rider - 24 hod. denně je fakt málo!"

 

Downhillový sjezd

„Tohle mě baví pořád nejvíc – najít si panenský kopec, cestou nahoru ho očmuchat a dát ho dolů jednou ostrou jízdou. Real freeride!“

Gaspi kempuje před karavanem a vaří oběd

 

https://vimeo.com/gasperotti


Gaspi spolu se svým podpůrným týmem složeným z kameramana, fotografa a kuchaře na svých cestách používá např. stan Aero 3vařič Camperspacák Expert a spacák Micrakarimatku Sherpa 38,  židle Pocket chairlahev Tritan Fat bottle a další.

Ambasador - Jan Žďánský

Ambasador - Jan Žďánský

Poprvé nasedl na kolo s úmyslem cestovat už v roce 2013. Do té doby sbíral cestovatelské zkušenosti stopováním po Evropě i v autobusech Jižní Ameriky.

Jan Žďánský, jak do sněhu kope díru pro stan

Kolu propadl při své první cyklistické zkušenosti, kterou nazval Cesta za východem slunce.

Dojet z Mladé Boleslavi do japonského Tokia, byl báječný i bláznivý nápad a zdařil se.

Jan Žďánský, jak jede na fatbike ověšeném brašnami

Následovala další akce, přejezd USA od Pacifiku k Atlantiku a na něj navazující cesta z Irska zpět do České republiky.

To abych dokončil pomyslný okruh kolem severní polokoule.

Poté se vypravil s lehokolem do srdce Sibiře na Bajkalský led.

Postupem času definitivně propadl bikepackingu a vyrazil do Himálaje.

Momentálně pracuje především na webu Bikepacking.cz a podniká krátké i delší cesty v létě i v zimě. 


www.zdana.cz

Honza na svých cestách používá mimo jiné:

nepromokavou bundu a kalhoty Stratos, syntetickou vestu Glimmer, vařič Mantis a nádobí Quadri X

Ambasador - Bikepacking nomads

Ambasador - Bikepacking nomads

nomádi jsou komunity lidí, jejichž způsob života preferuje spíše neustálé kočování z jednoho místa někam jinam před usedlým životem na jednom místě

- Wikipedie

Kdo jsou Bikepacking Nomads?

Daška

Rodilá Ostravačka, úspěšná studentka fyzioterapie. Ač nemá ráda výšky je nejšťastnější ve volné přírodě, na horách.

Alespoň jednou denně uvítá teplou stravu či alespoň kafe. Ráda vaří, rozjímá při pozorování ohně a spí na zemi.


Jakub

Rodák z Frýdku-Místku. Úspěšný student Informatiky, který je však srdcem horolezec.

Rád fotí, vytváří grafický design a konzumuje kulinářské perly Dašky.


Setkání

Potkali se v Beskydech již v roce 2011, ale jejich společný příběh se začal psát až v roce 2013 v Turecku, kde společně procestovali celou jeho východní část. Po návratu do České republiky již podnikají veškeré další akce společně.

Zhruba po jednom roce jim dochází, že život v rušné Ostravě není tím co by chtěli dále snášet, experimentují a stěhují se do města Wanaka na jižním ostrově Nového Zélandu.

Zabydlí se, skamarádí s místními, najdou práci a ve volném čase chodí po okolních kopcích, jsou šťastní. Přesto si ale stále uvědomují, že se do rodných Beskyd chtějí jednou vrátit.


Nápad

Listopad 2016. Venku nevlídno, sledují seriál Trabanti na cestě po Austrálii, přes Indonésii do Bangkoku. Naladěni seriálem na cestovatelskou notu si uvědomili, že je brzy čeká cesta domů. Vzhledem k tomu, že se jedná o cestu přes půlku světa je otázkou jak ji uskutečnit.

Budou cestovat jen tak s batohem?

Nebo koupí auto?

Co na kole?

"To jedině elektrokolo, jinak bysme to nedali!"

Bikepacking

Myšlenka cestování na kole se přece jen na chvilku uchytila a Jakubovi to nedalo, začal zjišťovat možnosti kol, transportu vybavení atd. Naráží na pojem bikepacking. Jedná se o spojení jízdy na kole a minimalistického kempování, tedy pohyb po vlastní ose bez limitů. To je naprosto nadchlo. Od té chvíle je vše jasné, plán je víceméně dán.

Plán

Po vypršení víz v říjnu 2017 vyráží na cestu napříč Novým Zélandem, přeletí do Thajska odkud se už budou pohybovat po zemi na kolech, jen s příležitostnými přesuny vlakem.

Cílem je se dopravit domů na podzim 2018.

Zajímavost

Dosud jízdní kola využívali pouze na cestu do práce, popřípadě na popojíždění okolo domova. Jelikož ale vyhledávají výzvy a překonávání sama sebe, jdou do toho. A o tom celém je jejich cesta.


http://bikepackingnomads.com

Daška a Jakub na své cestě, mimo jiné, používají:

stan Aero 2, karimatky Skyline L, Tritan Fat Bottle, spacák Micra, vařič Pyro, nádobí Double

Ambasador - Míra Kube

Ambasador - Míra Kube

Sympatický kluk co stojí trochu bokem...na splitboardu

Rodák z podkrkonoší, který se do hor a k prvním sjezdům ve volném terénu v "modráku" (Modrý důl) dostal již ve velice útlém věku 4 let díky svým rodičům.

modrak_vlek1

Vztah k horám se dále rozvíjel zejména v Peci pod Sněžkou, kde má Míra rodinu a kde pracoval jako instruktor lyžování, snowboardingu a fotograf.

Postupem času zjistil, že pohyb a pobyt ve volném terénu s foťákem v batohu byla jedinečnou cestou k vlastní seberealizaci. Díky tak úžasnému nástroji jako je splitboard se Míra mohl dostat na odlehlá místa v horách nejen u nás ale i ve světě.

Volnost pohybu a života v horách se vším, co k tomu patří se stala Mírovým životním stylem. V současné době si plní svůj sen a žije na chalupě vysoko v Pyrenejích, obklopen drsnou přírodou a štíty hor. 


http://www.splitunite.net

Míra na svých výšlapech používá:

bundu a kalhoty Freeride, batoh Flux 15, batoh Ridge 28, stan Ariss extreme, spacák Expert, nádobí Solo, vařič Hiker.

Ovládací prvky výpisu

9 položek celkem